Jmenuji se celým jménem Mgr. Jana Vodičková a zabývám se již značnou řádku let tím, jak Vám co nejúčinněji a zároveň s velkým důrazem na citlivost daných témat pomoci.

Začnu tím, co nejsem. Nejsem lékař, klinický psychiatr, klinický psycholog, klinický psychoterapeut atd. Rovněž nejsem žádný „šarlatán“, léčitel, ezoterik, věštec, kartářka, apod. Jsem člověk, který má ucelené vysokoškolské humanitní vzdělání, psychologické i psychoterapeutické vzdělání a s velkou pokorou stále objevuje nové a nové možnosti rozvoje. Mám za sebou již mnoho let samostatné praxe a především klienty, kterým bylo skutečně pomoženo, tedy spokojené klienty – šťastné lidi.

 

(více viz sekce: „Vysokoškolské vzdělání, další specializace, povolání“)

 

Možná si říkáte, takových „odborníků“ dneska je jak máku. Možná ano, možná ne, neboť doufám, kvůli Vám všem, že u mne je to možná malinko jiné. Je vždy náročné popsat sebe sama, aby člověk nepřeháněl, nechválil se moc nebo naopak nepodceňoval přespříliš, že...

 

Tedy fakticky vzato: Od začátku své praxe to pro mne není zaměstnání v klasickém slova smyslu, ale opravdu poslání se vším dopadem, co to obnáší. Ať jste „známá osobnost“ či takzvaně „obyčejný člověk“, každý jste pro mne jedinečnou a úžasnou osobností, hodnou té nejvyšší možné úcty. 

 

Neboť mnoho je lidí, kteří mají nejrůznější trápení v životě, méně ovšem je těch statečných, ano, statečných, kteří si dokáží připustit, že na to již sami nestačí a potřebují někoho požádat o pomoc. A pokud se nějakým řízením osudu obrátíte na mne, čeká Vás u mne opravdu maximální možné porozumění pro Vaše konkrétní trápení. Co se týče vnějších aspektů, tak diskrétní prostředí, pohodlné zázemí v čekárně a samozřejmě v maximálním měřítku přímo v poradenské místnosti. I když toto si dovolím též trochu rozvést. Za celou dobu praxe se ještě nestalo, že by se jeden klient potkal s jiným, každého z Vás si vždy zvu na konkrétní předem domluvený časový úsek s časovou rezervou před i po Vás. V čekárně máte možnost občerstvení třeba během pauzy v podobě kávy, čaje a něčeho dobrého k tomu. Přímo v poradenské místnosti na Vás čeká doslova – dle mnohých klientů -  místo „mimo čas a prostor“, je to příjemná, odhlučněná místnost, připravená čistě vždy pro konkrétního klienta. Tedy zrovna ku příkladu pro Vás.

 

Co se týče vnitřních aspektů, tak to je ještě úplně jiná záležitost. Nikoliv formálně, nýbrž skutečně a za všech okolností, ke každému z Vás přistupuji s tou nejvyšší možnou citlivostí, úctou, pokorou a věřím, že i s laskavostí. Samozřejmě – není na světě ten, kdo by se zavděčil lidem všem, jak říká staré moudrosloví. A o to mi ani nejde. Pravda je, že ovšem valná většina mých klientů se velmi ráda a s důvěrou vrací tak dlouho, jak je pro ně třeba. A ze zpětných vazeb vím, že i několik let od ukončení konzultací, žijí spokojeně svoje životy  a jsou rádi, že se ke mně kdysi dostali. Vzhledem k tomu, že každý člověk je naprosto individuální osobnost s naprosto odlišnými postoji, zkušenostmi, jedinečností svého konkrétního života atd., tak i každý psychokonzultační proces je naprosto jiný, odlišný, individuální, trvá tak dlouho, jak trvá. U někoho se určité trápení podaří vyřešit poměrně „rychle“, u někoho to trvá třeba i roky návštěv v pravidelných a domluvených intervalech.  Tedy neslibuji rozhodně „nemožné pokud možno ihned a zázraky do tří dnů“, ale naopak upředňostňuji „zdravý selský rozum“.

 

Docela to dává i logiku, neboť u někoho potíže trvají relativně krátce, u někoho mnoho let. A mojí maličkosti nejde o to jít po povrchu, ale najít pokud možno příčinu Vašich potíží a tu dát do pořádku tak, abyste během celého Vašeho procesu konzultací mohli u toho i v přítomnosti žít své životy a nebyli jenom vyčerpaní z konzultací. Zkrátka jest na Vás vždy naloženo pouze tolik, kolik v danou chvíli unesete. Ani málo, ani moc. Jenom tak to postupně dává smysl.

 

Když mluvím o příčinách problémů, použiji přirovnání. Když má člověk třeba vřed či hluboko hnisající ránu, také to chce čas a správný postup, aby se tělo uzdravilo zevnitř. Jako poslední efekt vidíme zdravou kůži. Samozřejmě by se přes to mohla přelepit náplast, ale bez vhodné léčby pod povrchem by to rozhodně nepomohlo, spíše naopak...

 

Co se týče mé osoby. Jak často říkávám, ze zásady „neradím“ a neříkám, co máte, či nemáte dělat. To nepovažuji za správné. Pak by to bylo rozhodnutí na základě mých a nikoliv Vašich životních přesvědčení a postojů. A toto velmi ctím. Každý z Vás nese plnou odpovědnost za svůj život, za svůj zdravotní stav, tedy i za svoje životní postoje a rozhodnutí. Jenom pak taková rozhodnutí mají cenu a smysl.

 

Když mi to dovolíte, stávám se spíše takovým Vaším životním průvodcem a oporou ve Vašich trápeních, takovým hledačem možných řešení a možností a pakliže je třeba, tak maximálně silně doporučím či nedoporučím určité záležitosti. Je ovšem vždy opět na Vás, jak se k tomu postavíte. Nejsem ani vnitřně žádný „moralista a soudce“ a vždy s láskou a trpělivostí respektuji veškerá Vaše vnitřní nastavení, spirituální a emoční rozpoložení i vnitřní postoje. Dovoluji si býti spíše takovým „stavitelem mostů a nikoliv zdí“ ve Vás samotných i Vašich vnitřních postojů k lidem, kteří Vám, ať již chtěně či nechtěně, v životě ublížili. Možná se zdá na první pohled nespravedlivé, že oběť čehokoliv, která si přeje žít opět plnohodnotný život, si tím trápením potřebuje mnohdy ještě projít znovu a nechat tomu trápení v sobě možnost odejít v pokoji a míru. Z bohatých zkušeností si ovšem dovoluji tvrdit, že dokud vnitřně doopravdy a zcela nedokážeme odpustit a následně se smířit s něčím, co nám neudělalo dobře či doslova paralyzovalo náš vnitřní život, žijeme ve stálem „zajetí toho problému“ den co den a noc co noc. A paradoxně ten, kdo se na nás dopustil jakéhokoliv bezpráví, ať již vědomě či nevědomě, si takzvaně „žije v pohodě“. I když i to je diskutabilní, neboť uvnitř sám sebe s tím musí denodenně žít. Což moc k opravdovému žití nebývá...

 

Tedy chci říci, že je opravdu velmi důležité žít a prožívat každý den naplno. Se všemi radostmi i starostmi. Jakmile se totiž dostaneme k přežívání svého života den ode dne, nemáme sami v sobě uvnitř pokoj, klid a mír. Rovněž je důležité respektovat druhé v jejich jinakosti, neboť svoboda jednotlivce začíná a končí svobodou jiného člověka.  Tedy, jak opět praví stará lidová moudrost: „Žít a nechat žít.“ A k tomu je důležité mít alespoň touhu věci v životě změnit, i když mi to samotnému nejde, mít touhu v srdci opravdu odpustit, i když proces odpuštění – skutečný proces – trvá mnohdy hodně dlouho. Opět adekvátně tomu, jak moc nám to či ono ublížilo... A též je dobré si uvědomit, že každý z nás v životě dělá chyby, neboť opravdu chybovat je lidské. A u toho, kdo tvrdí, že nikdy v životě nechybil, bylo by na místě se nad tím přinejmenším zamyslet...

 

Co se týče potíží, tak to se na mne obracíte doslova s nejrůznějšími potížemi osobními či vztahovými, v tom jest opravdu obrovská rozmanitost života.  Podléhám tomu Nejvyššímu etickému kodexu, takže jak s oblibou říkám: „Pro druhého neznám barvu Vašeho svetru, natož jméno.“ Což opravdu doslova žiji a prokazuji, doufám, praxí svého života. Cokoliv mi svěříte, zůstává navždy pouze a jenom mezi Vámi a mnou a když by třeba nastala situace, že se někde potkáme v „běžném životě na ulici či například v divadle“, záleží pouze a jenom na Vás, zda se k mojí maličkosti znáte a přihlásíte či nikoliv. Natolik respektuji Vaše soukromí.

 

A v neposlední řadě si dovoluji do každého procesu psychokonzultací vnášet, věřím, dostatečný nadhled a též notnou dávku humoru, kterého je v životě velmi zapotřebí.